Dispergátory

Chemická povaha dispergačních činidel

Dispergační činidla jsou nejčastěji povrchově aktivní látky nebo jejich směsi s různými hodnotami HLB , které se adsorbují na povrch částic dispergované fáze, čímž snižují mezifázové napětí a zlepšují jejich smáčivost spojitým médiem. Taková adsorpce snižuje van der Waalsovy interakce mezi jemnými částicemi a zvyšuje odpudivé interakce, což pomáhá udržovat je oddělené.

Mechanismus účinku dispergačních činidel

Mechanismus účinku dispergačních činidel je založen na elektrostatické a/nebo sterické stabilizaci. V případě elektrostatické stabilizace se iontová dispergační činidla adsorbují na povrch částic, čímž jim dodávají povrchový náboj a vytvářejí tzv. dvojitou elektrickou vrstvu – výsledné náboje způsobují, že se částice stejného znaménka vzájemně odpuzují, což zabraňuje jejich koagulaci.

Sterický mechanismus

Ve sterickém mechanismu vytvářejí dispergační činidla s vysokou molární hmotností (např. polymerní) kolem částic široké ochranné vrstvy, jejichž prostorový závoj funguje jako fyzikální bariéra, což ztěžuje přiblížení a rekombinaci částic. Sterická stabilizace je často méně citlivá na přítomnost elektrolytů než elektrostatická stabilizace.

Elektrosterická stabilizace

V praxi mnoho moderních dispergačních činidel kombinuje oba mechanismy – tzv. elektrosterickou stabilizaci, kde se současně generuje elektrostatické odpuzování a polymerní bariéra, což zvyšuje stabilitu disperze i za proměnlivých chemických podmínek, jako je pH nebo iontová síla prostředí.

Aplikace dispergačních činidel

Dispergační činidla se používají v mnoha aplikacích, mimo jiné v automobilovém průmyslu jako přísady do motorových olejů a ve stavebnictví jako přísady do betonu. Nacházejí se také v chemikáliích pro domácnost a kosmetiku. V textilním průmyslu se používají jako přísady do pigmentů. Používají se také při zpracování ropy.