Flokulanty jsou chemikálie, které vážou jemné částice dispergované fáze do agregátů, což způsobuje vysrážení sedimentu z koloidů. Flokulanty mají schopnost interagovat a vytvářet chemické vazby na povrchu částic dispergované fáze. V důsledku adsorpce se na molekulách částic tvoří tzv. flokuly , které iniciují koagulaci emulzí. Dalším stupněm je vytvoření velkých agregátů, které se z roztoku vysrážejí ve formě sedimentu nebo zakalené suspenze. Lze je oddělit od vody sítem nebo filtrací či dekantací. Vločkování lze urychlit jemným promícháním systému. Vločkovací činidla se pak rychleji dostanou k částicím a zapouzdří je, aby vytvořily větší agregáty, které lze rychleji odstranit.
Jako flokulanty se používají polymerní sloučeniny , jako jsou polyakrylamidy, polyakrylové kyseliny a jejich deriváty. Vyznačují se dobrou rozpustností ve vodě a vysokou biologickou rozložitelností. Podle chemické povahy se rozlišují tři typy flokulantů:
aniontové flokulanty – používají se v alkalickém a neutrálním prostředí; používají se především k čiření a dehydrataci minerálních suspenzí,
kationtové flokulanty – používané v kyselém prostředí; nejčastěji používané k čiření suspenzí organických látek,
inertní flokulanty – mají nejširší uplatnění v různých průmyslových odvětvích, např. zpracování uhlí a kovových rud.
Flokulanty se používají v čistírnách odpadních vod, čistírnách vod a v mnoha průmyslových procesech, kde je nutné separovat produkty suspendované v koloidní formě.
