Lepidla jsou látky používané ke spojení dvou předmětů nebo povrchů pomocí mechanismů adheze, jako jsou chemické vazby nebo mezimolekulární interakce.
Lepidla lze rozdělit podle počtu jejich složek použitých pro vytvoření a vytvrzení vrstvy lepidla:
jednosložková lepidla – vytvrzují se chemickou reakcí vyvolanou vnějším činitelem např. teplem, vlhkostí nebo UV zářením.
vícesložková lepidla – vytvrzují se smícháním dvou nebo více složek, které spolu reagují a tvoří spoj. Samostatně lepicí složky nemají lepicí vlastnosti.
Mechanická pevnost lepených povrchů je ovlivněna několika faktory, včetně:
velikost a tvar lepených ploch – spoj vytvořený na velké ploše nepravidelného tvaru je odolnější a pevnější než spoj vytvořený spojováním malých hladkých materiálů,
hloubka průniku lepidla do podkladu – čím hrubší povrch, tím odolnější spoj.
dopad lepidla na lepené povrchy – spoj vzniklý chemickou vazbou mezi složkami lepidla a materiálem lepené plochy, je odolnější než ten, který vzniká chemickou interakcí mezi součástmi.
Na trhu je k dispozici mnoho druhů syntetických lepidel , včetně epoxidových, ftalových, polyuretanových, polyakrylových nebo silikonových lepidel , která se používají např. ke spojování kovů, keramiky, papíru, dřeva, plastů nebo kůže.
