Mezi kritéria pro klasifikaci chemických reakcí patří klasifikace podle energetického účinku. Rozlišujeme tedy mimo jiné energetické reakce, jejichž průběh vyžaduje dodávku energie – endoenergetické reakce. Znalost mechanismu reakcí umožňuje nejen lépe pochopit realitu, ale také zdokonalovat a rozvíjet řadu různých oblastí.
Endotermický proces rozdělený na primární faktory
Ne vždy si uvědomujeme, kolik různých chemických reakcí na světě probíhá. Mezi nimi jsou některé endotermické procesy . K jejich provedení je nutné poskytnout správné množství energie , nejčastěji ve formě tepla. Endotermické procesy tedy neprobíhají spontánně – mohou být iniciovány aplikací energie do systému. Často se endotermické procesy také nazývají endoenergetické procesy . Při tom se mění entalpie systému (nakonec entalpie reakčních produktů má větší hodnotu než entalpie reaktantů). Teplota systému je často snížena. Tento jev lze snadno pozorovat např. prováděním tzv. chladících směsí. Jedná se o směsi specifických látek (s příslušným hmotnostním poměrem), které při vytváření roztoku absorbují energii z okolí a způsobují pokles teploty. Příkladem chladicí směsi je kombinace vody s chloridem amonným v poměru 10:3.
Endotermický proces versus exotermický proces
Endotermické procesy a exotermické procesy ( endoenergetické a exergonické ) jsou dva typy reakcí, během kterých se mění energie systému. Na rozdíl od endotermických procesů uvolňují exotermické procesy energii ze systému ve formě tepla . K exotermickým procesům může dojít spontánně. Vyznačují se poklesem entalpie v důsledku ztráty tepla do okolí. Klasickým příkladem exotermické reakce je spalování např. plynu v kamnech, nebo využití exotermického procesu v malých, gelových ohřívačích. 
Endotermický proces – příklady
Fotosyntéza
Fotosyntéza je vynikajícím příkladem endotermické reakce v každodenním životě. Je to jeden z nejdůležitějších biochemických procesů na Zemi. Tento proces poskytuje kyslík a také organické sloučeniny, které jsou zdrojem energie pro zvířata a lidi. Jednoduše řečeno, fotosyntéza je proces, při kterém se voda a oxid uhličitý přeměňují na kyslík a glukózu. Tato reakce probíhá za účasti světelné energie. Do reakčního systému je dodávána světelná energie, která je charakteristickým prvkem endotermické reakce. Bez dodávky energie ze slunce nedochází k fotosyntéze.
Tání ledu
Tání ledu, tj. přenos molekul vody z pevné fáze (led) do kapalné fáze (kapalná voda), je příkladem fázového přechodu. Vlivem energetického efektu se jedná o endotermický přechod, tj. probíhá s absorpcí energie z prostředí. K iniciaci jevu tání je nezbytná energie zvenčí (v tomto případě teplota nad 0 ᵒC).
Sublimace pevného oxidu uhličitého
Sublimace, stejně jako tání, je fázový přechod. V případě sublimace se pevná látka mění přímo na plynnou fázi (po vynechání kapalné fáze). Sublimace pevného oxidu uhličitého (lidově suchého ledu) probíhá podle mechanismu endoenergetické přeměny. Při sublimaci suchého ledu, tedy jeho přechodu přímo na plynný oxid uhličitý, je absorbováno velké množství energie z okolí.
Pečení dortu
Výroba domácího pečiva je výbornou příležitostí k pozorování endotermické reakce. Jednou ze složek typického těsta, tedy kypřícího prášku, je mimo jiné hydrogenuhličitan amonný. Vložením koláče do trouby mu zajistíme teplo. Jeho působením se hydrogenuhličitan vápenatý začne rozkládat na plynné složky a tím se koláč zvedá. Při takové reakci je změna entalpie pozitivní, jde tedy o endotermický přechod.
Endotermické procesy v průmyslu
Výroba vodíku
O vodíku se často mluví jako o palivu budoucnosti. V tom prohlášení je hodně pravdy. V současné době se získává v průmyslovém měřítku parním reformováním metanu. Parní reformování metanu spočívá v reakci této suroviny s vodní párou. Silně endotermická reakce probíhá při vysokých teplotách 650–900 ᵒC. V důsledku tohoto procesu se získá směs vodíku a oxidu uhelnatého, nazývaná syntézní plyn. Poté lze vodík extrahovat pomocí techniky známé jako adsorpce tlakovým výkyvem nebo zkráceně PSA.
Výroba nehašeného vápna
V průmyslu se nehašené vápno, tj. oxid vápenatý (II), získává pálením vápence (uhličitan vápenatý). Jde o vratný a endotermický proces. V důsledku spalování (tepelné disociace) vápenců v šachtových pecích vzniká nejen nehašené vápno, ale také oxid uhličitý. Oba produkty se používají například v sodovkárnách. Oxid uhličitý je nezbytný pro karbonizaci solanky, zatímco nehašené vápno se používá k výrobě hydroxidu vápenatého, který se pak vede do čištění solanky.
