Superplastifikátory

Superplastifikátory jsou chemické přísady, které plastifikují betonové a omítkové směsi. Jejich hlavní funkcí je snížení množství záměsové vody. Tyto chemikálie se přidávají do směsi za účelem zlepšení jejích reologických vlastností, což se přímo promítá do zvýšené stability hotových produktů. Tekutost směsi (malta, beton, sádra) při použití superplastifikátoru způsobuje jak snížení záměsové vody a zachování stejné konzistence, tak i prodlouženou zpracovatelnost ve srovnání s referenční směsí.

Superplastifikátory se adsorbují na zrna spár a tím zvyšují disperzi v celém objemu. Chemická struktura molekuly aditiva určuje operační mechanismus superplastifikátorů.

• Elektrostatický mechanismus – po adsorpci záporně nabité částice přísady na zrno cementu se na jeho povrchu vytvoří náboj, který způsobí odpuzování jeho částic. V důsledku elektrostatických sil dochází k rozpadu cementových aglomerátů, což zlepšuje konzistenci směsi.
• Mazací mechanismus – adsorpce částice superplastifikátoru na povrchu zrna cementu vytváří mazací film, který zajišťuje „klouzání“ mezi částicemi cementu. Tím se snižuje vnitřní tření směsi a její zkapalňování.
• Stérický mechanismus – jedná se o molekuly superplastifikátorů s hřebenovou strukturou, které se ukládají na povrchu částic cementu a tvoří sterickou zábranu. Zabraňují tvorbě aglomerátů, což vede ke zkapalnění směsi.

Příměsi SNF (tj. sulfonovaný naftalen formaldehyd ) se adsorbují na zrna a poskytují jim elektrostatický náboj a fungují v souladu s mazacím mechanismem. PCE ( polymery polykarboxylového etheru ) díky své unikátní řetězcové struktuře poskytují sterický efekt. Pokud struktura těchto polymerů zahrnuje hydrofilní skupiny, pak mají také elektrostatický náboj.